Hlavní obsah

Když je téma táboru pravěk, chce to i nějaké prahudební skotačení. Proto jsem tento článek věnovala pravěkým hudebním nástrojům, které naši prapředci používali a dají se lehce vyrobit i s dětmi, a hlavně třem hudebním hrám vhodným nejen k tématu pravěku.

Tak letos budeme mít téma tábora pravěk. Pravěk??? No, jo. Lovci mamutů a tak… Však víš… Aha…

Tak tedy pravěk. Jakožto pražena hlavního pranáčelníka jsem si vzala na starost hudební aktivity na táboře. A musím říct, že mě vymýšlení hudebního programu nakonec bavilo mnohem víc, než jsem čekala.

Kromě hudebních praher jsem chtěla dětem nabídnout i výrobu jednoduchých hudebních nástrojů. Ideálně těch, které by teoreticky mohli mít i pravěcí lidé.

Na konzervatoři jsme sice brali v dějinách hudby i období pravěku, jenže to už je dávno a navíc (upřímně) mi to tehdy nepřišlo tak zajímavé, abych si to zapamatovala. Jenže tentokrát jsem narazila na pana Vlastislava Matouška, který o tomto tématu umí tak pěkně povídat, že bych klidně chodila i na jeho přednášky na Karlově univerzitě, kdybych ovšem nebydlela v Brně. 😏

Od něj jsem se například dozvěděla, že mezi nejstarší hudební nástroje patří tzv. škrabky (drhla), které se dochovaly i v Dolních Věstonicích (odhadované stáří 25 tisíc let!). Pak také naši prapředci používaly různé jednoduché píšťaly z bambusu, dřeva a kostí, chřestidla, dřívka, kameny, bzučák (plochý kus dřeva upevněný na provazu, se kterým se točí nad hlavou), mluvicí trubice a později i bubny, a ještě později strunné nástroje. Ty se pravděpodobně vyvinuly z ústního luku.

Co se výroby hudebních nástrojů týče, rozhodla jsem se pro dřívka, nebo drhlo. Děti si materiál najdou v lese (2 klacíky, zhruba v průměru dvoukoruny, dlouhé zhruba 15-20 cm) a pomocí nožíku si dřívka opracují. Odstraní kůru a zaříznou suky, pokud na dřevě jsou. Potom můžou pomocí šmirgl papíru (ideálně na dřevo) klacek vyhladit, ale není to nutné. Budou-li chtít drhlo, udělají do dřeva několik podélných zářezů pod sebe. Druhým klacíkem pak budou přejíždět přes zářezy a tím docílí typického kvákavého zvuku.

Hudební hry

Protože naši prapředci používali při své hudební produkci především hlas a rytmickou hru na tělo, rozhodla jsem se zařadit pár hudebních her, které s těmito prvky pracují.

 

♪♫ Předání vzkazu

♪ Počet hráčů: 5+
♪ Věk: 8+
♪ Rozvíjí: neverbální komunikaci, improvizaci, soustředění, představivost, koordinaci pohybů

Hráči si stoupnou do zástupu, mají mezi sebou rozestup cca 2 metry a všichni hledí stejným směrem. Ten, který stojí nejvíc vzadu (kouká na záda ostatním hráčům), vymýšlí jednoduchý vzkaz (například „Letí pták.“). Čím starší jsou děti, tím může být vzkaz složitější.

Potom poklepe na rameno hráče, který stojí před ním, aby se otočil k němu. Předá mu vzkaz pantomimou a hlasem (nesmí ale použít konkrétní slova, pouze skřeky). Úkolem 2. hráče je vzkaz pochopit (dešifrovat) a předat dalšímu hráči. Předá ho opět tak, že poklepe na rameno toho, kdo stojí před ním a počká, až se otočí.

Když vzkaz (většinou významově značně pozměněný) doputuje až k polednímu hráči, pokusí se ho tento hráč přeložit a nahlas vyslovit. 1. hráč potom řekne, co za vzkaz vyslal na začátku.

Potom si můžete popovídat, jak jednotliví hráči porozuměli vzkazu a jak se jim hra hrála.

Hru můžete hrát i pouze pantomimicky.

 

♪♫ Vyprávění příběhu

♪ Počet hráčů: 2 vypravěči, zbytek poslouchá
♪ Věk: 10+
♪ Rozvíjí: neverbální komunikaci, improvizaci, soustředění, představivost, koordinaci pohybů

Jedná se o podobnou hru jako Předávání vzkazu. Všichni účastníci hry sedí v kruhu. Jeden hráč je vypravěč a povídá krátký připravený příběh pouze pomocí gest a skřeků. Druhý hráč je překladatel do „lidštiny“. 1. hráč začne předvádět svůj příběh a 2. hráč ho vždy po kratší době gestem ruky přeruší a přeloží daný úsek. Potom 1. hráč pokračuje ve svém vyprávění.

 

♪♫ Rituál na přivolání deště

♪ Počet hráčů: 1 náčelník a aspoň 3 další hráči
♪ Věk: náčelník 10+, ostatní 3+
♪ Rozvíjí: soustředění, koordinaci pohybů, jemnou motoriku, odreagování se, relaxace

Při této hře se náčelník snaží přivolat déšť (pokud na táboře prší, může jít i o rituál odehnání deště). Hraje se v kruhu a všechny pohyby, které náčelník dělá, opakují ostatní po něm. Princip je tedy podobný, jako při hře na zrcadlo.

První část je improvizací náčelníka. Může vypadat třeba tak, že zvedá ruce k nebi a u toho dupe a vyluzuje různé primitivní zvuky (huuuáhá…).

Potom přijde část přivolávání deště, kdy začne náčelník napodobovat zvuk deště. Nejprve jemným tleskáním (ostatní opakují po něm), potom tleská silněji (jako když se spustí silný déšť), pak přejde k pleskání o stehna (ještě silnější déšť), potom několikrát vyskočí (zvuk hromu) a postupně opět déšť utichá (následuje pleskání o stehna, a nakonec tleskání až do úplného ticha).

Když dozní poslední tlesknutí, lehnou si všichni na zem, zavřou oči a chvilku jen odpočívají.

 

Tyto hry se dají různě přizpůsobovat věku dětí i tématu táboru, takže věřím, že můžou být inspirací pro všechny, kteří vymýšlí aktivity na dětské akce. A jak už to bývá, spousta her vznikne přímo na táboře z momentální inspirace a nezřídka to bývají ty nejlepší aktivity. Přeji vám tedy spoustu inspirace a zábavy po celý rok. ❤