Hlavní obsah
Hrajeme si s pentatonikou

Malé děti jsou jako potůček. Chvílemi se odvážně vrhají přes kameny, chvílemi se zdá, že se nechávají jen unášet proudem, ale stále plynou. Plynou volně a ve svém tempu. Jejich fantazie se prolíná s realitou s takovou samozřejmostí, že mě to vždy znovu překvapí. A s pentatonikou se to má podobně.

Pentatonika pro prťátka

Nedávno jsem se s kamarádkou bavila o zpívání s malými dětmi a při zmínce o pentatonických písničkách se na mě tázavě podívala a řekla: „Pentatonika? A to je co?“

Tlesky plesky

Jsem od přírody hravý tvor. Mám mnoho oblíbených her, mezi kterými samozřejmě nemohou chybět ani ty rytmické. Ráda bych vám v tomto blogu představila jednu, kterou mám spojenou s táborovými ohni a létem.

Použití rytmické hry v pohádce

Čtení nebo vyprávění pohádek mají rády snad všechny děti bez ohledu na věk. Když navíc začleníte do příběhu rytmické hry, užijete si nejen legraci, ale zároveň budete u dětí rozvíjet i mnoho dalších dovedností.

Já a zpívat? To jste se zbláznili.

Dlouho jsem nevěděla, proč se někteří lidé tak urputně brání zpěvu. Vytrvale jsem tvrdila (a stále tomu věřím), že zpívat se přece může naučit každý. A pak došlo k setkání, které mi to pomohlo uvidět z trochu jiné perspektivy.

Malá večerní hudba

Taky se u vás doma zpívalo, když jste byli děti? Nám večer někdy hrával táta na kytaru a zpíval. Pamatuju si, jak jsem seděla v pyžamu na posteli a byla smutná, protože ta růžička, o které se zpívalo v písničce, uvadla. To mi nebylo víc, než pět let. Měla jsem ty večerní chvíle moc ráda. Vše se stihlo, zuby byly vyčištěné, hračky uklizené, spory urovnané. Když se večer zpívalo, věděla jsem, že je vše v pořádku.