Hej Morena, Morena

Zajímá vás, kde se vzal zvyk vynášet na jaře moranu? Trochu jsem se ponořila do literárních pramenů, které se zabývají tímto tématem a napsala vám o tom krátký článek. Dozvíte se v něm například kdo je to mařák, jak se taková smrtka dříve likvidovala, nebo co to jsou vejdunky a na co se používaly. Na konci najdete také dvě písně, které si můžete s dětmi při vítání jara zazpívat.

Trochu mi vrtalo hlavou, jak je možné, že se tomuto rituálu podařilo přežít období, kdy byla snaha křesťanské církve o vymýcení všech pohanských obřadů. Vynášení smrti a přinášení nového léta totiž patří mezi velmi staré pohanské průvodové rituály. A taky jsem byla zvědavá, jak se s moranou vypořádávali naši předci, když zrovna neměli možnost ji nechat odplout po vodě.

To, že byla ústředním motivem průvodu většinou ženská figura, která mívala mnoho podob, mě nepřekvapilo. Zato s mužskými variantami a jejich názvy (mařák, smrťák) jsem se setkala poprvé. Překvapivá pro mě byla také některá pojmenování morany. Podle místa, kde se morana vynášela se tak můžete setkat například s označením morana, smrtholka, morena, mařena, mořena, smrtka. Také způsob jejího ustrojení a vyprovázení z vesnice se v různých oblastech velmi lišil.

Základ moreny tvořila většinou dřevěná kostra ve tvaru kříže s pytlem místo hlavy, někdy byla dotvarovaná slámou nebo starými hadry. Oblečená bývala většinou v bílých šatech, protože dříve byla bílá barva smuteční, ale někde se strojila i do černých. Občas svým vzhledem připomínala spíš strašáka, ale v některých vesnicích ji strojili do běžných, a dokonce i svátečních oblečků.
Zdobení morany se v některých místech ujímala dívka, která se jako poslední vdala a bývalo i zvykem, že moranu ustrojila do svých svatebních šatů.

Kolem krku měla často náhrdelník z vyfouknutých vajíček (vejdunků), někde i náhrdelník z hlemýždích ulit. Zvuková představa, jak o sebe naráží prázdné ulity a vyfouknutá vajíčka mi přijde fascinující. Představuji si tu tajemnou a trochu strašidelnou zvukovou kulisu a je mi jasné, že to zkrátka musím vyzkoušet.

Často se pak morena házela do řeky za posledním domem ve vesnici, aby ji voda odnesla co nejdál. Někdy se také zapalovala, házela ze skály, nebo švihala klacky tak dlouho, dokud se nerozpadla. Chuděra…

A jak to, že se nepodařilo tento původně pohanský rituál ani přes církevní zákazy vymýtit, ačkoli se s nástupem křesťanství dostal pochopitelně do konfliktu s církví? Symbolicky se morena spojuje se zimou, smrtí a nemocemi, a tak bylo potřeba se jí zbavit za každou cenu. Strach našich předků z toho, co by se mohlo stát, kdyby tento obřad neudělali, prý byl tak velký, že zkrátka ani církevní zákazy nebyly nic platné.

Morena byla také spojovaná s pohanskou bohyní zimy a smrti a podle některých literárních pramenů bylo právě toto spojení nakonec důvod k tomu, že se její vynášení (interpretované jako likvidace pohanské modly) nakonec církví začalo tolerovat.

Když se skoncovalo s morenou, přinášelo se nazpět do vesnice léto (líto, májka, letečko, lítečko, borek, krasna, noveleto). Byl to ozdobený zelený stromek, nebo ratolest. Zdobil se například pentlemi, fáborky nebo skořápkami vajec. A proč léto a né jaro? Nejspíš proto, že dříve býval nový rok (nové léto) spojovaný i s jarem.

Dnes se většinou setkáme s vynášením smrtky na Smrtnou neděli, která je 5. postní nedělí po Popeleční středě. Jednoduše 14 dní před Velikonocemi. Jedná se tedy o pohyblivé datum, které letos vychází na 6. 4. 2025. Někteří lidé ale vynáší morenu v době jarní rovnodennosti, nebo zkrátka někdy mezi.

Za zpěvu mnoha písní se tak můžeme rozloučit se zimou a nechat symbolicky společně s morenou odplynout po vodě vše, co si do nového jara nechceme brát.

Písní, které můžete s dětmi při rozloučení se zimou zpívat, je vícero. Dvě z nich – Smrt, smrt ukrutná a Hej morena, jsem vám připravila i s notami a zvukovým záznamem.

Obě se dají doprovázet hrou na tělo nebo jednoduchými hudebními nástroji.

Užijte si začátek jara s písní na rtech.

Veru