Čtení nebo vyprávění pohádek mají rády snad všechny děti bez ohledu na věk. Když navíc začleníte do příběhu rytmické hry, užijete si nejen legraci, ale zároveň budete u dětí rozvíjet i mnoho dalších dovedností.
Při práci s předškolními dětmi jsem si oblíbila rytmickou hru, která se dá napasovat do téměř každé pohádky. Je to hra, která děti aktivně vtahuje do děje a zároveň se u ní mohou odreagovat.
Nejprve si společně nachystejte ruce a vžijte se do postavy, o které se zrovna v pohádce vypráví. Rukama si pak střídavě pleskejte do stehen a rychlostí pleskání napodobujte rychlost pohybujících se nohou postavy. Když se například potřebuje někdo v příběhu nutně dostat z domečku do lesa, může jeho cesta vypadat třeba takto:
Mařenka vyběhla z chaloupky (střídavě pleskáte levou a pravou rukou do stehen a napodobujete tím pohyb Mařenčiných nohou), přeskočila pařízek (rychle zvednete obě ruce nad hlavu a poté je necháte dopadnou na stehna) a oběhla zprava starý dub (nakloníte se doprava a stále přitom střídavě pleskáte do stehen). A už je na cestičce, která vede k lesu. Jenže co to! Přes cestu je spadlý mohutný kmen stromu. Mařenka se zastaví (přestaneme pleskat) a zkouší kmen přelézt (napodobujeme pohyb přelézání kmene). Uf, zvládla to. Má z toho takovou radost, že si zbytek cesty vesele dohopkala k lesu (můžeme zkusit napodobit rytmus hopsání s pravidelným střídáním rukou). A už byla v lese…
Pokud máte postavy dvě (třeba Jeníčka a Mařenku) a zároveň vyprávíte pohádku dvěma dětem, můžete jedno požádat, aby pomohlo Jeníčkovi, a druhé Mařence.
U této hry je potřeba, aby dospělý dělal stejné pohyby jako děti. Skvěle zde funguje nápodoba, ve které jsou malé děti velmi dobré. Když sedíte čelem k dětem, může se stát, že vás budou napodobovat zrcadlově a při pohybu doprava budou dělat pohyb doleva. V tom případě zvažte, jestli uvádět, ze které strany má postava překážku oběhnout. Při práci s více dětmi v kroužku tento problém odpadá.
Vypravěč musí být schopný během této rytmické hry plynule pokračovat v povídání pohádky, což může být zpočátku náročné. Je dobré mít v hlavě promyšlenou trasu, kterou má postava uběhnout. Nezapomeňte, že v momentě, kdy přestanete pleskat do stehen, se vaše postava taky zastaví.
Nejprve mi dělalo trochu problém zkoordinovat vše dohromady, ale brzy jsem si na to zvykla a hru si oblíbila. Je jednoduchá, nepotřebujete k ní nic jiného než ruce, nohy, dá se přizpůsobit různým situacím v příběhu a děti ji milují. Navíc rozvíjí představivost, rytmus, pravolevou orientaci a užijete si u ní spoustu zábavy. Jen pozor na to, že se u ní děti celkem spolehlivě rozdovádí.
Podívejte se, jak jsem jednoduchou pohádkovou situaci řešila já :-)
