V tomto článku najdete příběh svatého Martina včetně legend, které se k němu vážou, tipy na martinské písničky a jak si je s dětmi užít, krátké nahlédnutí do minulosti a inspiraci k vytvoření jednoduchého hudebního nástroje, kterým s dětmi můžete písničky doprovodit. Když by vás zajímalo, jak slavíme Martina u nás ve škole, najdete to na konci článku. Příjemné počtení.
Svatomartinská slavnost patří k mým nejoblíbenějším slavnostem v rámci ročního koloběhu. Zažila jsem už ve škole několik martinských slavností a většinou jsem se více či méně ochomýtala i kolem martinské kapely, která je nedílnou součástí slavnosti.
Celá slavnost je díky zapáleným lucerničkám a tradičnímu martinskému divadlu velmi vizuální a pro děti bývá velkým zážitkem.
A kdo že to byl ten svatý Martin?
Svatý Martin se narodil ve 4. století v římské provincii Panonii ((území dnešního Maďarska). Jméno dostal podle boha války Marta. Jeho otec působil v armádě a ačkoli se Martin nechtěl stát vojákem, nakonec se podvolil vůli svého otce.
Pro svou udatnost a odvahu byl povýšen do důstojnického stavu a převelený do Francie (tehdejší Galie) k císařským gardistům.
Většinu svého vojenského života strávil v Amiens. K tomuto místu se také váže jedna z nejznámějších martinských legend.
Podle této legendy se jednoho podzimního večera vracel Martin na svém koni do vojenského tábora v Amiens. Kolem byla tma a zima. Náhle spatřil sedět u městských bran promrzlého a hladového žebráka. Sundal tedy svůj dlouhý červený důstojnický plášť a rozetnul ho mečem na dvě části. Jednu půlku si nechal a druhou obdaroval žebráka. Tak mohl plášť hřát oba dva.
Když toho večera Martin usnul, zjevil se mu ve snu Kristus zahalený do části Martinova pláště. Po tomto vidění se Martin rozhodl opustit povolání vojáka a vydal se na duchovní cestu, ke které tíhnul od mládí. Stal se mnichem a po čase byl zvolen za biskupa ve městě Tours. Nadále však žil velmi skromným a pokorným životem.
Když Martin opustil vojenskou službu, založil ve městě Tours první klášter. Již dříve se nechal Martin pokřtít a přijal i kněžské svěcení. Stal se velmi oblíbeným knězem. Byl tak oblíbený mezi bohabojným lidem, že si ho obyvatelé Tours zvolili za svého biskupa. Martin údajně nechtěl být biskupem. O tom, jak si pro Martina přišli věřící občané města, aby mu oznámili, že byl zvolen biskupem vypraví další svatomartinská legenda.
Legenda druhá o Martinovi v husinci
Když měl být Martin jmenovaný biskupem, ukryl se před zástupci věřících do husince. Toužil i nadále žít v ústraní, obyčejným mnišským životem. Husy však začaly hlasitě kejhat a Martinovu skrýš tak prozradily. Za to musí každý rok pykat na pekáči.
Jiná legenda ovšem praví, že husy Martina tolik vyrušovaly při kázání, že si vysloužily trest a skončily na pekáči.
Ať tak či tak, svatomartinská husa patří k tradičním pokrmům tohoto svátku, stejně jako mladé svatomartinské víno.
Martin je považován za patrona vojáků, vojenských veteránů, hus, vína, domácích zvířat, hojné úrody, kněží, krejčích, kožešníků a všech, kdo se starají o výrobu oděvů pro své bližní.
Na Martinovu počest se konaly poutě a průvody a zapalovaly se martinské ohně. Stal se symbolem obětavosti, pomoci v nouzi a nesobeckosti.
Jak slavili svatého Martina naši předci?
11. 11. byl pro naše předky konec církevního i hospodářského roku. Čeledínům i děvečkám končila služba, dostávali sjednanou mzdu a hledali nové hospodáře nebo prodlužovali smlouvy a dohody na další rok.
Ve stejný den se také uzavíraly obecní smlouvy, probíhaly dobytčí trhy, konala se posvícení a hody. Po svatém Martinovi začínal 6týdenní adventní půst, takže svatomartinské husy a pečínky z nich byly často posledními masitými pokrmy na dlouhou dobu.
V západních evropských zemích se tradičně na svatého Martina setkávali příbuzní a přátelé a na severu Francie se konaly průvody s lucernami.
K svatomartinským posvícením patřily i sladké rohlíčky ve tvaru podkovy, které dávaly dívky svým milým a hospodáři čeledínům a děvečkám, když u nich končili službu. Říkalo se jim vandrovnice, zahýbáky, roháče, nebo jednoduše martiny.
Hudba nejen pro martinskou kapelu
Moje malé světélko
Moje malé světélko je písnička, u které můžete vymýšlet mnoho slok podle toho, kde chcete, aby světélko svítilo. Děti mají tuto jednoduchou písničku velmi rády a bývají ve vymýšlení dalších slok kreativní. Když jsme tuto písničku zpívali s předškoláky, stačilo se mezi slokami zeptat: A kde ještě by mohlo světélko svítit? Děti většinou velmi rychle vymyslely spoustu míst. Zároveň se tak dá vzpomenout ve školce na nemocné děti a poslat jim písničkou pomyslné světélko domů. Doma můžete s dětmi poslat světlo příbuzným a přátelům. :-)
Moje malé světélko (noty k tisku pdf) 
Svatý Martin
Svatý Martin se skvěle hodí k doprovodu pomocí hry na tělo. Také můžete použít jednoduché hudební nástroje, které připomínají klapání kopyt a doprovodit písničku s nimi. Pokud si budete takový nástroj chtít vyrobit, mrkněte na video o výrobě jednoduchých kastanět, které zvládnou vytvořit i předškoláci. Video najdete na konci článku.
Vletěl pták na bodlák
Písničku Vletěl pták na bodlák můžete pojmout pohybově. Nejjednodušší je pohyb v rámci kruhu (pokud pracujeme s více dětmi). Zkuste začít v pomalém tempu a s každým zrychlením v písničce změňte směr a zrychlete i v krocích. V závěrečné nejrychlejší části už můžete běžet.
Jak slavíme Martina v naší škole?
Když se blíží 11. listopad, začínají školou i školkou zaznívat martinské písně a děti na 1. stupni a ve školce si vyrábí své lucerničky. Samotná příprava slavnosti probíhá jako spolupráce učitelů školky a rodičů, plánuje a secvičuje se stínové divadlo, schází se muzikanti a zkouší martinské písně, pečou se martinské rohlíčky a vymýšlí se celý průběh slavnosti.
Slavnost je venkovní a bývá ve školním atriu (v prostoru mezi školou a školkou). Začátek slavnosti se plánuje na dobu, kdy už je venku tma (nebo aspoň šero). Každá slavnost je samozřejmě jiná, ale většinou ji zahájí muzikanti, potom začíná divadlo na téma nejznámější martinské legendy o obdarování žebráka a po jeho skončení se rozsvítí v oknech školy a školky lucerničky. Když se rozsvítí všechna okna, přinese se lucerna a martinským světlem i do atria a děti si rozsvítí své lucerničky.
Protože se u nás jedná o slavnost 1. stupně a školky, je to příležitost k setkávání rodin i učitelů a bývá to velmi příjemný podvečer. Každý se může s někým podělit o martinský rohlíček a domů si odnést kousek martinského světla...
Po této slavnosti se mění atmosféra a výzdoba školy i školky. Oranžové lampionky z mochyní, ve kterých je místo plodu malinká žárovka, nádherně vystihují náladu martinského období. Přichází zklidnění a ztišení…
