Nedávno jsem se s kamarádkou bavila o zpívání s malými dětmi a při zmínce o pentatonických písničkách se na mě tázavě podívala a řekla: „Pentatonika? A to je co?“
Co je to pentatonika?
Pentatonika je jako stvořená pro práci s malými dětmi.
Jednoduše řečeno je pentatonika stupnice o pěti tónech. Přeloženo do nehudební řeči to znamená, že pokud máte pentatonickou písničku, narazíte v ní pouze na těchto pět tónů různě se opakujících a v různých výškách.
Není pentatonika jako pentatonika
Existuje mnoho typů pentatonických stupnic a setkáte se s ní v hudebních stylech od jazzu, přes hudbu afrických národů, až například po lidovou hudbu. Nebudu vás však zbytečně zatěžovat teorií, protože k tomu, abyste si s dětmi pentatonické písničky užili ji nutně nepotřebujete.
Pro upřesnění je třeba dodat, že mám na mysli pentatoniku, se kterou se pracuje na waldorfských školách, která neobsahuje půltóny a skládá se z tónů d, e, g, a, h. Analogicky lze dojít i k pentatonice c, d, e, g, a, nebo té, která se hraje jen na černých klapkách klavíru.
Proč ji mám tak ráda?
Má v sobě kouzlo, sama si plyne bez jasné tonality. Nepatří tedy ani ke svým durovým kamarádkám, ani se neutápí ve smutku mollových písní. Zkrátka je jiná a přitom dětem velmi blízká.
Při zpěvu pentatonických písní není záměrem dodržet přesný rytmus. Můžete si představit, jak píseň pulzuje, jako nádech a výdech.
Když jsem v rámci jednoho hudebního workshopu poprvé strávila delší dobu s pentatonickými písničkami, okamžitě jsem poznala, že je něco jinak. V tradičních písních jsme zvyklí, že se pohybujeme mezi dur a moll, jednoduše mezi veselou a smutnou melodií. Rozlišujeme ji s poměrně velkou přesností, stejně jako jsme se naučili rozlišovat mezi tím, co je dobré a co špatné... Jenže pentatonika je jako návrat k jednotě, ve které jsme se jako malé děti přirozeně pohybovali.
V pentatonice k sobě jednotlivé tóny ladí, a tak je velmi jednoduché se při zpěvu těchto písní doprovázet improvizací na jiný pentatonický nástroj.
Když s ní pracuji, je to jako znovu spočinout v dětství. Jsem zcela v přítomnosti, ale zároveň se cítím lehce a neuzemněně. Pentatoniku je třeba si zažít na vlastní kůži. Ale nezapomeňte se potom řádně uzemnit :-).
V blogovém článku Hrajeme si s pentatonikou, popisuji, jak konkrétně s dětmi pracovat s pentatonikou.
