Svatojánské ohně

Dnes se k tradici svatojánských ohňů vrací mnoho lidí a bývá i součástí oslav v rámci škol a školek. Jak ale asi vypadaly svatojánské oslavy dřív? Čemu všemu lidé věřili? I o tom bude tento článek. Na konci jsem pro vás připravila jednu svatojánskou písničku, protože ani na svatého Jána to bez muziky nepůjde.

Muzikanti hrají a zpívají, všichni postávají ve velkém kruhu kolem ohně a první odvážlivci se chystají nechat vše staré za sebou a přeskočit plameny. Všeobecné veselí je nakažlivé, začíná léto a za pár dní budou prázdniny. Čerstvě pasovaní školáčci už mají své místo mezi ostatními třídami, a i deváťáci postávají v kruhu, aby předali budoucím deváťákům podkovu pro štěstí a taky abychom se s nimi mohli rozloučit a popřát jim na další životní cestě hodně štěstí… Tak vypadá jánská slavnost na naší škole.

Jaká je ale původní symbolika svatojánských ohňů a co se v předvečer svátku Jana Křtitele u ohně odehrávalo?

Pokud půjdeme do dávné minulosti, zjistíme, že už v předkřesťanské době vnímali lidé dobu kolem slunovratu jako posvátnou. Oheň, symbol slunce, se tedy objevoval i v těchto dobách. Lidé si všímali změn v přírodě a věděli, že od teď bude slunce postupně ztrácet svou sílu. Ohně se pálily na vrcholcích kopců, protože i sluneční pouť byla na vrcholu.

V některých místech se z kopců pouštěly smolou obalené fagule, nebo kola, jako symbol padajícího slunce, jinde se do vzduchu vyhazovala zapálená košťata, nebo se jimi točilo nad hlavou.

Stejně jako vynášení smrtky na konci zimy byla i oslava slunovratu pro naše předky velmi důležitá. Šlo totiž opravdu o hodně. Nastávala doba, kdy dozrávala úroda, rozhodovalo se tedy o tom, jaký bude následující rok. Vše, co člověk mohl udělat pro to, aby nějaká úroda vzešla, už bylo vykonané a teď se muselo počkat. Přelomové období slunovratu vnímali naši předci jako období, kdy bylo potřeba se výrazněji chránit i před zlými mocnostmi, které mohly zmařit úrodu i jinak lidem uškodit.

Jednalo se tedy o dobu různých magických rituálů, ale také nevázaného veselí, hodování a oslav.

S příchodem křesťanů se pochopitelně objevily pokusy tyto pohanské zvyky vymýtit a když se to nepovedlo, dát jim aspoň jasný křesťanský rámec. A tak, jako zimní slunovrat splynul s oslavou narození Ježíše Krista, tak i letní slunovrat se spojil s oslavou narození Jana Křtitele.

Nejeden původně pohanský rituál tak nese jméno svatého Jana, který je (jen tak mimochodem) považovaný i za patrona tanečníků a zpěváků. Svatojánské ohně se zapalují v předvečer svátku Jana Křtitele, tedy 23. 6.

Dalším důležitým úkolem svatojánských ohňů byla v pozdějších křesťanských dobách ochrana před čarodějnicemi. Období konce června bylo totiž jak stvořené k sletům čarodějnic. Posuďte sami: teplé noci a největší magická moc bylin. Kdo by odolal? A tak ohně hořely nejen na kopcích, ale i na křižovatkách cest, v každé vesnici a městě. Každý rok se zapalovaly na stejných místech, která se v některých oblastech označovala jako Janoviska.

Přeskakování ohně bylo spojené s vírou v očistnou a silou nabíjející schopnost ohně. Byla to zábava, které se účastnila mládež bez ohledu na pohlaví a nezřídka se při ní staly i velmi vážné úrazy. Když se k tomu připočtou požáry, které občas vznikly kvůli vysokému ohni (a samozřejmě s tím spojené nevázané veselí lidu), není divu, že se už v 17. století objevily pokusy úředně zakázat svatojánské ohně, které výrazně přispěly k postupnému mizení této lidové tradice. Zcela vymýtit se ji ale nikdy nepovedlo.

Kromě svatojánských ohňů patří k tomuto období také sběr bylinek, milostná magie a další již zapomenuté zvyklosti, o kterých vám napíšu zase příště. 😊

Svatojánská slavnost je jedna z mých nejoblíbenějších slavností a písničky, které na ní zpíváme mám moc ráda. Proto vám sem jednu z nich přikládám, abyste si ji mohli zpívat a šířit do všech koutů světa. ♥