Taky se u vás doma zpívalo, když jste byli děti? Nám večer někdy hrával táta na kytaru a zpíval. Pamatuju si, jak jsem seděla v pyžamu na posteli a byla smutná, protože ta růžička, o které se zpívalo v písničce, uvadla. To mi nebylo víc, než pět let. Měla jsem ty večerní chvíle moc ráda. Vše se stihlo, zuby byly vyčištěné, hračky uklizené, spory urovnané. Když se večer zpívalo, věděla jsem, že je vše v pořádku.
Takový mám z těchto prvních hudebních vzpomínek dnes dojem. Dlouho byly zasuté a nikdo si jich nevšímal, ale když se nám narodily děti, zřetelně se vynořily z dávné minulosti a neodbytně se dožadovaly mé pozornosti. Uvědomila jsem si, že toužím něco podobného zažít i s našimi holkami.
Než se nám podařilo dostat večerní mumraj pod kontrolu a vytvořit nějaký více méně fungující předspinkací rituály, trvalo to poměrně dlouho. Občas jsem vytáhla kytaru a zpívala, někdy jsme jen zpívaly ukolébavky a nezřídka ani to ne. Nejlepší mi to přišlo, když se k nám přidal i Lukáš. To jsme pak byli kompletní a tak nějak to byla větší sranda.
Představovala jsem si, jak bych chtěla tuto předspinkací dobu s holkami trávit. Líbilo by se mi, kdyby se hrálo a zpívalo, pak povídalo, četlo, namasírovalo, podrbalo a spalo. Jestli je to reálné? No, nejednou se to povedlo a bylo to příjemné. Většinou se ale zdálo, že je čas rychlejší a my tak nějak pomalejší a tak se třeba stihlo jen zpívání, nebo čtení.
Jak takový ideálu se blížící večer u nás vypadá? Holky jsou nachystané na spaní. Většinou hraju na kytaru, nebo ukulele. Někdy mají holky chuť mě doprovázet na Orffovy nástroje, někdy jen zpívají, nebo tančí. Tanec v jejich podání má ale prvky tanců afrických, takže se rozhodně nejedná o klidnou činnost. Ta přijde na řadu až později. Zatím jsme ve fázi, kdy se ještě potřebují vyskákat. Někdy si zahrajeme i krátkou rytmickou hru, nebo hádanku.
Pak je chvíle, kdy většinou povídáme. Možná to taky znáte. Někdy nemají potřebu nic říkat a jindy se jim pusa nezastaví.
Čtení knížky už směřuje ke klidu. Byly doby, kdy jsme holkám četli odděleně různé knihy. Mladší nutně potřebovala znovu a znovu prožívat příběh Flórinky a ta starší už to nemohla ani slyšet. Máme i období, kdy holkám pohádky vyprávím. To se ale týká až posledních pár let. Dřív jsem měla co dělat, abych u čtení neusnula a pokud mě snad náhodou napadlo, že holkám budu povídat pohádku z hlavy, většinou jsem ke konci už neartikulovala a mé myšlenky se rozplývaly v polospánku.
Nakonec přichází masáž a drbání. To je myslím ta nejoblíbenější část. Začalo to jednou o prázdninách jako pokus. Vrátila jsem se zrovna z muzikoterapeutického víkendu, kde jsme se věnovali Bazální stimulaci. V rámci toho jsme se učili dechovou masáž a mě napadlo, že to hned vyzkouším na starší dceři. Stávalo se jí, že zadrhávala v řeči a podle všeho to vypadalo, že špatně hospodaří s dechem. A tak jsem ji každý večer dělala před spaním dechovou masáž. Když mladší dcera viděla, jak si u toho ta starší vrní, hned to chtěla taky. Masáž dodnes patří k našim oblíbeným zklidňujícím činnostem.
Někdy se stane, že u masáže holky usnou a jindy se ještě nekonečně dlouho převalují v posteli. To pak většinou usnu já jako první. V obou případech je ale uspávání s hudbou, čtením nebo masáží velmi příjemná záležitost, na kterou se můžeme každý večer těšit.
Pokud zatím nemáte žádný předspinkací rituál, můžete zkusit před uspáváním s dětmi zpívat. Malé děti mají pravidelně se opakující činnosti moc rády a dodávají jim pocit jistoty. Je mnoho ukolébavek a klidných písniček, které se k večernímu zpívání hodí.
U nás doma nejlépe fungují lidové písničky, například Černé oči jděte spát. Zkoušela jsem i písničky Ho Ho Watanay od Žalmana a Mravenčí ukolébavku od Svěráka a Uhlíře, ale holkám připadaly příliš smutné. Taky jsem zpívala od Nohavici Ukolébavku pro Kubu a Lenku (jen jsem trochu upravila jména dětí), ale u ní byl zas pro holky problematický text 2. sloky.
Každé dítě je jiné a tak ani u výběru písničky před spaním neexistuje jediná správná varianta. Sami poznáte nejlépe, která písnička vašemu dítěti nejvíc sedne.
